Přeskočit na hlavní obsah

Poručík Bešamel 1.díl: Probuzení

Ježek bělobřichý je původně africký ježek. Na rozdíl od zahradního ježka je o poznání menší a má světlé břicho. I bodliny má světlé. Ježek Bešamel měl bodliny barvy „pepř a sůl“. 
Když chováte ježka bělobřichého, musíte dávat velký pozor, aby vám v zimě nezačal hibernovat. Tito ježci totiž nehibernují - pouze si to myslí a omylem umírají. Ježek ztuhne a ve svém ježčím obličeji může zvěčnit legrační grimasu. Ale také nemusí, to se liší kus od kusu.
Že se vaše bílé bříško rozhodlo hibernovat poznáte snadno. Nevylézá z pelíšku, a to ani když mu do misky dáte čerstvé červy. Když ho vezmete do dlaní, zjistíte, že je studený. Chce ho to zahřívat, nechat rozmotat z klubíčka a rozhýbat. Bešamel si oblíbil ježčí rozcvičky. To mu vezmete jeho malinké ježčí nohy a cvičíte s nimi, jako by to byl malý člověk.
Při poslední rozcvičce se na mě Bešamel podíval a řekl mi: „Proč mi pokaždý takhle taháš nohy? Vždyť jsem ježek, sakra.“
Lhal bych, pokud bych vám tvrdil, že mě to nepřekvapilo. Nečekal jsem, že by s rozcvičkou nebyl spokojený.
„Snažim se tě zahřát. Když nechceš chodit, tak tě musím rozhýbat sám.“
„Nemáš radši cigaretu?“ Cigaretu jsem neměl, ale nabídl jsem se, že pro ni skočím do samoobsluhy. Bešamel souhlasil. Vzal jsem ho do dlaní a hodlal ho odnést zpátky do jeho bedny, když na mě začal pokřikovat.
„Nikam mě nenos! Vždyť já neuteču, polož mě tady do křesla.“ Bylo zarážející, jak hluboký hlas měl.
Když jsem se vrátil z obchodu s krabičkou camelek, Bešamel na mě čekal v křesle. Seděl na dálkovém ovládání a přepínal tlapkou televizní kanály. Sedl jsem si vedle něj a vložil mu do tlamy cigaretu.
„Dneska dávají jen samý sračky,“ procedil mezi zuby a nechal zapnutou jakousi talentovou soutěž. Pak se ke mně otočil a zamračil se. „Vypadají snad moje bodliny jako sirky?“ zaútočil na mě. „Nebo si myslíš, že si z prdele vytáhnu zapalovač? Dojdi mi pro oheň...". 

Seděli jsme vedle sebe a koukali společně na skupinku žen předvádějící akrobatické vystoupení na bolševický disko hit. Otevřel jsem okno, aby v obývacím pokoji nezůstával kouř. Když jsem byl od Bešamela dostatečně daleko, aby mě neviděl (ježci mají velmi špatný zrak), prohlížel jsem si ho. Tlapkami si přidržoval cigaretu a kýval se do rytmu hudby. Vypadal tak uvolněně. Ještě před chvílí byl zmrzlý na kost a chvěl se a vrčel zabalený v klubku a teď? Sedí si v křesle, pokuřuje a poslouchá hudbu z televize. Samotné představení na tu dálku ani nemůže vidět, ale zřejmě mu to nevadí. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mdloby na hajzlu aneb rok utekl jako voda

Rok utekl jako voda. Ano, je to rok, co jsem tento blog založil a informoval vás, milé čtenáře, o mých tehdejších potížích (mluvím o tom, jak jsem omdlel na hajzlu - ty nezasvěcené musím ubezpečit, že jsem si nerozbil hlavu o mísu). Možná si někdo z vás povšiml, že se zde již jedenáct měsíců neobjevil nový příspěvek. Je to dobrá zpráva pro nás všechny, neb jsem od té doby skutečně neprožil jedinou zastřenost vědomí nad mísou. Přeji vám krásný rok 2019 a mnoho nových příspěvků na tomto webu. haha.

Freudův odkaz: Sen předchozí noci

Nebudu vám lhát, zdál se mi věru fascinující sen. Vrátil jsem se do první třídy společně s lidmi, se kterými jsem tam chodil - přitom jsem je léta neviděl. Byli jsme však staří, jako jsme teď. Začala hodina matematiky a moje první učitelka, kterou jsem kdy měl, mě peskovala, že nemám pravítko.
Freudův výklad je zcela evidentní. Třídní učitelka při nástupu do školy představuje po rodičích velmi důležitou autoritu. V tomto případě jsem do ní projikoval svou matku. Pravítko jistě představovalo pohlavní úd. To, že nebylo přítomno, manifestuje kastrační úzkost. Bál jsem se, že mě otec vykastruje. Zřejmě nemám dořešený Oidipovský komplex.

Pokud chcete též naším psychoanalytickým týmem rozebrat váš sen, zanechte jej v komentářích.

Upečené dítě

Když jsem byl malý, připadalo mi zcela v pořádku si upéct mimino. Vlastně jsem nechápal, proč si lidé svá mimina nepečou. Napadalo mě, že takové mimino se akorát vejde do trouby. Jak zvrhlý jsem tehdy musel být, když jsem si ono mimino uměl představit i upečené! Ale tou největší podivností je, že v mých představách vypadalo spíše jako usmažené - bylo obalené ve strouhance.