Přeskočit na hlavní obsah

Proč jsem založil blog?

Včera jsem vstal a šel provozovat močení. Byl jsem v bytě sám a nechal pootevřené dveře. Chvíli jsem čekal na proud, potom jsem ucítil obrovský tlak v hlavě a omdlel jsem. Otevřenými dveřmi jsem vypadl ven na chodbu, a když jsem se probudil, zjistil jsem, že jsem se kousl do jazyka. Prý je v normě si takhle po ránu omdlít, řekla mi máma do telefonu, když jsem s ní celou záchodovou aféru konzultoval. Dal jsem si nohy nahoru a měl konečně pořádnou záminku necvičit.

Možná se to lidem stává, že si čas od času omdlí při zahájení procesu močení. Já nevím, s nikým jsem o tom nemluvil. Mně se to ale stalo poprvé, tak si říkám, že je vhodné to zaznamenat. Jenže jsem neměl kam. Do žádné z mých rozepsaných povídek se to nehodilo. A tak vznikl tenhle blog, kam budu moct vylévat bordel, co se mi přes týden nahromadí v hlavě a ještě se pobavím, když to budu číst, protože si často připadám vtipný. 

Zkrátka jsem omdlel na hajzlu.

Lidé mají právo to vědět. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mdloby na hajzlu aneb rok utekl jako voda

Rok utekl jako voda. Ano, je to rok, co jsem tento blog založil a informoval vás, milé čtenáře, o mých tehdejších potížích (mluvím o tom, jak jsem omdlel na hajzlu - ty nezasvěcené musím ubezpečit, že jsem si nerozbil hlavu o mísu). Možná si někdo z vás povšiml, že se zde již jedenáct měsíců neobjevil nový příspěvek. Je to dobrá zpráva pro nás všechny, neb jsem od té doby skutečně neprožil jedinou zastřenost vědomí nad mísou. Přeji vám krásný rok 2019 a mnoho nových příspěvků na tomto webu. haha.

Freudův odkaz: Sen předchozí noci

Nebudu vám lhát, zdál se mi věru fascinující sen. Vrátil jsem se do první třídy společně s lidmi, se kterými jsem tam chodil - přitom jsem je léta neviděl. Byli jsme však staří, jako jsme teď. Začala hodina matematiky a moje první učitelka, kterou jsem kdy měl, mě peskovala, že nemám pravítko.
Freudův výklad je zcela evidentní. Třídní učitelka při nástupu do školy představuje po rodičích velmi důležitou autoritu. V tomto případě jsem do ní projikoval svou matku. Pravítko jistě představovalo pohlavní úd. To, že nebylo přítomno, manifestuje kastrační úzkost. Bál jsem se, že mě otec vykastruje. Zřejmě nemám dořešený Oidipovský komplex.

Pokud chcete též naším psychoanalytickým týmem rozebrat váš sen, zanechte jej v komentářích.

Upečené dítě

Když jsem byl malý, připadalo mi zcela v pořádku si upéct mimino. Vlastně jsem nechápal, proč si lidé svá mimina nepečou. Napadalo mě, že takové mimino se akorát vejde do trouby. Jak zvrhlý jsem tehdy musel být, když jsem si ono mimino uměl představit i upečené! Ale tou největší podivností je, že v mých představách vypadalo spíše jako usmažené - bylo obalené ve strouhance.