Přeskočit na hlavní obsah

Pohádky z babiččina lůna: O Sedmi komnatách

Za sedmero horami a sedmero řekami leželo království, které nebylo ani malé, ani velké, ani chudé, ani bohaté. Lid v něm žil šťastně pod rukou stařičkého krále. Třemi dcerami král pyšnil se, jejich vznešenost hrdostí ho plnila jako číše víno. Princezny byly mladé a každá jednou ctností oplývala. První byla vskutku krásná, druhá moudrá a ta třetí statečná.
I jednoho dne se přihodilo neštěstí, jaké může potkat jen království. Kousek od zámku usadill se drak, a ač jen jednu hlavu měl, o to strašidelnější se zdál. Tož král se za kuropění dne následujícího sám za drakem vypravil, aby ukojil svou zvědavost a potřebu věděti, proč se ona nestvůra usadila právě v jeho království – zda chce zem zdejší zpustošit, odletět, či obojí v tomto pořadí. Drak králi sdělil, že je jen jedna cesta, jak se vyhnout jeho strašnému běsnění, a to přivézt mu do roka jednu princeznu, kterou by zakusil, a každý nadcházející rok to tak učinit. 
Uplynul měsíc a již jen jedenáct jich zbývalo do obětování jedné z princezen a král dumal, jaké ctnosti se vzdáti nejdříve – krásy, moudrosti, či statečnosti?
Ale co by to bylo za krále, kdyby tak snadno jednu svou dceru milovanou obětoval a nezkusil draka obelstít. Vzal proto stráž svou s sebou do ulic královského města a obešel snad všechna stavení a ženy všechny zdejší poctil svým pohledem. Tu vybral jednu z nich, která velmi podobala se jeho krásné dceři a poslal ji za drakem. Však ta žena ještě toho dne vrátila se a králi vzkázala drakova slova: „Tohle není princezna, králi. Vůni princezen na míle daleko rozpoznám od prachobyčejných měšťanek a jen chuť jejich masa mě uspokojí. Ještě jednou, králi, zkusíš mě obelhat, a tvé království lehne popelem.“
O úplňku zaklepala na dveře zámku stará žena. Oděna byla v tmavě hnědé zatuchlé plachtě, plazila se o holi a zpod kapuce, kterou měla přetaženou přes holou lebku, čněl její odporný zakroucený chlupatý nos posetý bradavicemi. Byla to čarodějnice.
„Králi,“ řekla baba, sklonila se před králem a políbila mu střevíc. „Je jen jedna možnost, jak uchovat si své tři milované dcery.“
Král, udiven tím, že žena zná tajemství, které mu leží tak dlouho v hlavě, chytil čarodějnici za límec.
„Povídej, babo, jestli víš, co by mi mohlo pomoci!“
Stařena se naklonila ke králi blíže a cosi pošeptala mu.
Druhý den za kuropění král povolal stráž a vydal se opět do městských ulic. I ten den král a jeho muži prolezli snad všechna stavení a opět poctil ženy všechny svým pohledem. Sedm nevšedně krásných děvčat odvedl si na zámek a pozamykal je do sedmi komnat, od kterých měl klíč jen a pouze on. Po sedm dní vcházel noc co noc do jedné z komnat a rozséval královské sémě.

Devět měsíců uplynulo a království zbohatlo o devět nových princezen. Král kojence z první komnaty odnesl drakovi, který na mase princezny hodoval, a tak to činil rok co rok, dokud vánek nepřivál odvážného rytíře, který draka zabil dezertní vidličkou. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mdloby na hajzlu aneb rok utekl jako voda

Rok utekl jako voda. Ano, je to rok, co jsem tento blog založil a informoval vás, milé čtenáře, o mých tehdejších potížích (mluvím o tom, jak jsem omdlel na hajzlu - ty nezasvěcené musím ubezpečit, že jsem si nerozbil hlavu o mísu). Možná si někdo z vás povšiml, že se zde již jedenáct měsíců neobjevil nový příspěvek. Je to dobrá zpráva pro nás všechny, neb jsem od té doby skutečně neprožil jedinou zastřenost vědomí nad mísou. Přeji vám krásný rok 2019 a mnoho nových příspěvků na tomto webu. haha.

Freudův odkaz: Sen předchozí noci

Nebudu vám lhát, zdál se mi věru fascinující sen. Vrátil jsem se do první třídy společně s lidmi, se kterými jsem tam chodil - přitom jsem je léta neviděl. Byli jsme však staří, jako jsme teď. Začala hodina matematiky a moje první učitelka, kterou jsem kdy měl, mě peskovala, že nemám pravítko.
Freudův výklad je zcela evidentní. Třídní učitelka při nástupu do školy představuje po rodičích velmi důležitou autoritu. V tomto případě jsem do ní projikoval svou matku. Pravítko jistě představovalo pohlavní úd. To, že nebylo přítomno, manifestuje kastrační úzkost. Bál jsem se, že mě otec vykastruje. Zřejmě nemám dořešený Oidipovský komplex.

Pokud chcete též naším psychoanalytickým týmem rozebrat váš sen, zanechte jej v komentářích.

Upečené dítě

Když jsem byl malý, připadalo mi zcela v pořádku si upéct mimino. Vlastně jsem nechápal, proč si lidé svá mimina nepečou. Napadalo mě, že takové mimino se akorát vejde do trouby. Jak zvrhlý jsem tehdy musel být, když jsem si ono mimino uměl představit i upečené! Ale tou největší podivností je, že v mých představách vypadalo spíše jako usmažené - bylo obalené ve strouhance.